Malý Tibet

Je všeobecně známo, že díky vztahům Číny a Tibetu, Dalajláma a celá tibetská exilová vláda sídlí v Indii. Jejich oficiálním sídlem je město Dharamsala ve státě Himachal Pradesh.
To nejkrásnější z tibetské kultury ale nenajdete zde. Musíte vyrazit trochu výše do hor, až na samotné hranice Tibetu a Indie. Zde najdete okres Ladahk, kterému je již několik desetiletí přezdíváno Malý Tibet. Tento název si město Leh a jeho okolí získalo nejenom díky krajině, která se podobá tibetské náhorní plošině. Podobnost zde můžeme najít především v architektonicky neskutečných buddhistických klášterech, které ční na pozadí štítů himalájských velikánů.
 Klášter v Ladhaku, Indie
Leh
Doporučuji nejprve z Dillí odletět právě do hlavního města celého okresu, které nese název Leh. Kdysi byl Ladakh královstvím a v Lehu bylo sídlo královské rodiny. Dnes jsou dominantou města ruiny královského paláce, které vám připomenou palác Potála v Lhase v Tibetu.  Kromě samotného paláce stojí za to navštívit místní buddhistický chrám, slavnou Shanti stupu nebo třeba tržiště, kde budete mít pocit, že nahlížíte do života a kultury, jaký tady trvá už několik tisíc let. Čas se zde zastavil. Především v himalájských údolích potkáte zemědělce a řemeslníky, kteří stejným způsobem vyrábí tradiční látky, šátky, oblečení a koberce stejně, jako to dělali jejich předci po dlouhé generace. Aby taky ne. Jakmile přijde zima, sníh tuto oblast zcela odřízne a jednotlivá údolí i se svými obyvateli jsou od okolního světa uzavřena na dlouhé měsíce.
Nezapomeňte, že všude se zde pohybujete ve výšce 3500 metrů nad mořem a výše. Sluníčko je zde ostré a už při východu z letiště si můžete všimnout upozornění, že bez slunečních brýlí není dobré se venku příliš pohybovat.
 
Buddhistické kláštery
Nádherná příroda v podobně ohromných, do nebe čnících Himalájí vás zde bude provázet na každém kroku. Jste tak vysoko, že většina vrcholů kolem jsou již jen skály a vysokohorská poušť. A právě barva pouště, zlato, šedo, hnědo béžová, dává vyniknout bílým zdím ohromných klášterů. Ty nejkrásnější najdete v dojezdové vzdálenosti od Lehu. Během jednodenního výletu vás okouzlí klášter Hamish a Thiksey, případně se můžete vydat i na druhou stranu a navštívit další nevšední místo, nejvýše položený buddhistický klášter v celé Indii, klášter Lamajuru.  Na všech těchto místech objevíte původní buddhistickou kulturu, jejíž se můžete stát součástí. Všechny kláštery jsou plně funkční a nabízí nekonečné množství příležitostí k meditaci, odpočinku a úniku ze shonu okolního světa.
 Jezero Pangong
Jezero Pangong
Ovšem to ještě zdaleka není všechno. Pro většinu cestovatelů je tím naprostým vyvrcholením jezero Pangong. Toto jezero je hraničním mezi Tibetem a Indií. Leží ve výšce 4250 metrů nad mořem a je to největší jezero Himalájí. Asi jen jedna třetina je na území Indie. Ty druhé dvě pak patří Číně. Už samotná cesta k jezeru je nezapomenutelným zážitkem. Vzdálenost zhruba sto kilometrů z Lehu pojedete nějakých 5 hodin, protože cesta vás zavede až k průsmyku Chang la ve výšce 5360 m.n.m.  Kdysi zde vedla jen zcela prašná cesta na šířku tak maximálně pro dva koně. Dnes se již můžete projet povětšinou po kvalitní asfaltové silnici, díky které je sice cesta pohodlnější, ale na druhou stranu více frekventovaná, což ji tak úplně na bezpečnosti nepřidá. Uprostřed Himalájí totiž sídlí stotisícová indická vojenská posádka, a proto budete cestou potkávat větší množství obrněných vozidel. Ale nebojte se. Vojáci jsou velice ohleduplní a když to půjde, budou se snažit vám zrovna moc nepřekážet. Už i samotná cesta k jezeru Pangong může být cílem. Obraz Himalájí se vám bude měnit před očima. Od prudkých srázů, přes náhorní plošiny, tajemná údolí až k samotnému jezeru vás budou provázet stáda jaků, divokých koní a kašmírských koz. A ten pohled, který se vám naskytne, když se před vámi otevře to poslední údolí, stojí za to. Tak modrou vodu už nikdy nikde neuvidíte. Bude se vám zdát, že to není skutečné. Tyrkysově modrá hladina jezera, zcela klidná, odráží okolní štíty. Kam až oko dohlédne není nic než modrá voda a zlaté skály. Pokud se k tomu přidá ještě modrá obloho, zažijete ten nej fotogeničtější okamžik ve svém životě. Tak neváhejte. Někdy skutečně stojí za to opustit vlastní komfortní zónu a vyrazit poznávat ztracený svět.