Bydlet se dá všelijak. Někdo bydlí v luxusu, a to ať už do něj logicky zapadá nebo pouze snobsky dává najevo, že nějakým způsobem přišel k penězům, někdo bydlí skromně, protože na nic lepšího nemá, stejně jako proto, že toho jednoduše k životu víc nepotřebuje a tak se nezavaluje zbytečnostmi. A někdy nebydlí ani tak, ani onak, ale někde uprostřed.
Každý nějak bydlíme. Někdy nám to vyhovuje tak, jaké to máme, někdy to má nějakou tu zanedbatelnou vadu na kráse, někdy se nám ale to, kde jsme nuceni žít, nelíbí ani trochu.
A minimálně v tom posledně zmíněném případě bychom se měli pokusit něco na tom změnit. Protože stejně jako „řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi“, případně „jsme to, co jíme“, platí i .
A je nasnadě, že když jeden bydlí jako ten nejhorší sociální případ, bude jej tak brát i okolí a nakonec se do této pozice dříve či později dostane skutečně. A to nikdo soudný nechce.
Jenže jak si pořídit lepší bydlení? Lepší než to, které právě máme? Kde se inspirovat a k čemu?
Odpověď je snadná. Inspirovat se lze třeba i tady, a to na následujících řádcích.
Jak jsem se dozvěděl a mohu to vlastně po hlubší úvaze i potvrdit, neměl by mít nábytek ani barvy ani mdlé, ani do očí bijící, křiklavé. Prostě proto, že to první je nudné a to druhé naopak dráždí lidský jemnocit.
Nábytek pak může být i z lecčeho nebo klidně i z kombinace vícera druhů materiálu. Přičemž se netřeba bát ani kovu, jenž nemusí vypadat nezbytně jenom studeně, ani skla a dřeva, tedy kombinace přírodního a uměle získaného materiálu.
Skříně, jež si do bytu pořizujeme, by pak v sobě měly snoubit krásu s praktičností. Měly by lahodit našemu oku, ovšem zároveň pojímat do svých útrob vše to, na co jsme se v našem životě zmohli, ať už je to cokoliv. A protože jsme každý jiný, měl by mít každý možnost pořídit si přesně to, co potřebuje.
Je-li dotyčný aspoň trochu hračička nebo je svolný pustit k sobě domů nějaké řemeslníky nebo hodinové manžele, může si tak pořídit třeba i nábytek vysloveně stavebnicový, z nějž lze sestavit skříně a skříňky rozmanitých tvarů a velikostí. A pochopitelně také barev, světlých stejně jako tmavých.
A člověk se takového nákupu skříní vůbec nemusí bát. Protože jsou tu vždy zaměstnanci specializovaných prodejen, ochotní s čímkoliv pomoci. A třeba poradit vysloveně na míru i jen podle fotografie místnosti, jež má být vybavena.
A pak má člověk domov. Tedy to, co si udělal sám a co za něj neudělal nikdo jiný. A to je to, čemu se skutečně říká domov.
