Dnešní advent je směsicí křesťanských ritů, pohanských zvyků a lidových tradic a pověr majících původ v předkřesťanských dobách. Začíná čtyři neděle před narozením Krista, tedy před 25. prosincem, a končí Štědrým dnem. Křesťané přisoudili tomuto období duchovní rozměr: rozjímání a radostné očekávání příchodu Spasitele. Na rozdíl od svých pohanských předchůdců ho také učinili časem půstu a zákazu radovánek všeho druhu.

Adventní věnec symbolizuje čtyři adventní neděle, zastoupené čtyřmi svíčkami. Kruh věnce je symbolem jednoty a věčnosti, stálezelené rostliny na něm představují život. Už v předkřesťanských dobách se v obydlích objevovaly slaměné věnce zdobené jedlovými větvemi, které měly přitahovat dobré duchy, a ovazované zlatými stuhami, znamením slunce. Staří Germáni zdobili své příbytky chvojím, které chránilo obydlí před zlem. Také jmelí, podle keltské tradice, přinášelo do domu štěstí a požehnání.

Naši předkové měli velkou zálibu v masopustních rejích, a tak i předvánoční doba je spojena s podivnými postavami v maskách podobných masopustním maškarám, jejichž obchůzka zakořenila v lidových zvycích. Dnes jsou z nich nejznámější Barborky, Lucky a Mikuláš doprovázený čertem a andělem. Bílé postavy Barbor a Mikuláše s doprovodem maškar pojil obyčej obdarovávání. Barbory a Lucky, vymetající z domu zlo, měly být záštitou zdraví a blahobytu. Do jejich očistných rituálů prolnulo pohanské úsilí ochránit příbytky před nečistými silami. Lucie byla považována za ochránkyni před zlými kouzly čarodějnic, které se shromažďovaly právě v čase před zimním slunovratem.

Víra v magickou moc adventního období vedla ke snaze naklonit si síly dobra a nahlédnout do budoucnosti věštěním. Není divu, vždyť nastupující zima byla hrozbou jak pro lidské životy, tak pro hospodářství. Věštby na svátek svatého Ondřeje se týkaly hlavně zdraví a vdavek, ale například i ukrytých pokladů. Barborky, větvičky ovocných stromů, které se řezaly na svátek svaté Barbory, pokud do Vánoc rozkvetly, přinášely štěstí a svobodným dívkám předpovídaly svatbu. Na svátek svaté Lucie bylo možné pomocí magického rituálu rozpoznat čarodějnice, ale třeba také zjistit jméno vyvoleného ženicha.

Až budete zapalovat svíčku na adventním věnci, vzpomeňte si, že už v dobách římských Saturnálií bylo zvykem darovat světlo svíce. Odedávna symbolicky nahrazovalo slunce, jež nám právě v těchto dnech tolik chybí.

Dnešní advent je směsicí křesťanských ritů, pohanských zvyků a lidových tradic a pověr majících původ v předkřesťanských dobách. Začíná čtyři neděle před narozením Krista, tedy před 25. prosincem, a končí Štědrým dnem. Křesťané přisoudili tomuto období duchovní rozměr: rozjímání a radostné očekávání příchodu Spasitele. Na rozdíl od svých pohanských předchůdců ho také učinili časem půstu a zákazu radovánek všeho druhu.

Adventní věnec symbolizuje čtyři adventní neděle, zastoupené čtyřmi svíčkami. Kruh věnce je symbolem jednoty a věčnosti, stálezelené rostliny na něm představují život. Už v předkřesťanských dobách se v obydlích objevovaly slaměné věnce zdobené jedlovými větvemi, které měly přitahovat dobré duchy, a ovazované zlatými stuhami, znamením slunce. Staří Germáni zdobili své příbytky chvojím, které chránilo obydlí před zlem. Také jmelí, podle keltské tradice, přinášelo do domu štěstí a požehnání.

Naši předkové měli velkou zálibu v masopustních rejích, a tak i předvánoční doba je spojena s podivnými postavami v maskách podobných masopustním maškarám, jejichž obchůzka zakořenila v lidových zvycích. Dnes jsou z nich nejznámější Barborky, Lucky a Mikuláš doprovázený čertem a andělem. Bílé postavy Barbor a Mikuláše s doprovodem maškar pojil obyčej obdarovávání. Barbory a Lucky, vymetající z domu zlo, měly být záštitou zdraví a blahobytu. Do jejich očistných rituálů prolnulo pohanské úsilí ochránit příbytky před nečistými silami. Lucie byla považována za ochránkyni před zlými kouzly čarodějnic, které se shromažďovaly právě v čase před zimním slunovratem.

Víra v magickou moc adventního období vedla ke snaze naklonit si síly dobra a nahlédnout do budoucnosti věštěním. Není divu, vždyť nastupující zima byla hrozbou jak pro lidské životy, tak pro hospodářství. Věštby na svátek svatého Ondřeje se týkaly hlavně zdraví a vdavek, ale například i ukrytých pokladů. Barborky, větvičky ovocných stromů, které se řezaly na svátek svaté Barbory, pokud do Vánoc rozkvetly, přinášely štěstí a svobodným dívkám předpovídaly svatbu. Na svátek svaté Lucie bylo možné pomocí magického rituálu rozpoznat čarodějnice, ale třeba také zjistit jméno vyvoleného ženicha.

Až budete zapalovat svíčku na adventním věnci, vzpomeňte si, že už v dobách římských Saturnálií bylo zvykem darovat světlo svíce. Odedávna symbolicky nahrazovalo slunce, jež nám právě v těchto dnech tolik chybí.

Dnešní advent je směsicí křesťanských ritů, pohanských zvyků a lidových tradic a pověr majících původ v předkřesťanských dobách. Začíná čtyři neděle před narozením Krista, tedy před 25. prosincem, a končí Štědrým dnem. Křesťané přisoudili tomuto období duchovní rozměr: rozjímání a radostné očekávání příchodu Spasitele. Na rozdíl od svých pohanských předchůdců ho také učinili časem půstu a zákazu radovánek všeho druhu.

Adventní věnec symbolizuje čtyři adventní neděle, zastoupené čtyřmi svíčkami. Kruh věnce je symbolem jednoty a věčnosti, stálezelené rostliny na něm představují život. Už v předkřesťanských dobách se v obydlích objevovaly slaměné věnce zdobené jedlovými větvemi, které měly přitahovat dobré duchy, a ovazované zlatými stuhami, znamením slunce. Staří Germáni zdobili své příbytky chvojím, které chránilo obydlí před zlem. Také jmelí, podle keltské tradice, přinášelo do domu štěstí a požehnání.

Naši předkové měli velkou zálibu v masopustních rejích, a tak i předvánoční doba je spojena s podivnými postavami v maskách podobných masopustním maškarám, jejichž obchůzka zakořenila v lidových zvycích. Dnes jsou z nich nejznámější Barborky, Lucky a Mikuláš doprovázený čertem a andělem. Bílé postavy Barbor a Mikuláše s doprovodem maškar pojil obyčej obdarovávání. Barbory a Lucky, vymetající z domu zlo, měly být záštitou zdraví a blahobytu. Do jejich očistných rituálů prolnulo pohanské úsilí ochránit příbytky před nečistými silami. Lucie byla považována za ochránkyni před zlými kouzly čarodějnic, které se shromažďovaly právě v čase před zimním slunovratem.

Víra v magickou moc adventního období vedla ke snaze naklonit si síly dobra a nahlédnout do budoucnosti věštěním. Není divu, vždyť nastupující zima byla hrozbou jak pro lidské životy, tak pro hospodářství. Věštby na svátek svatého Ondřeje se týkaly hlavně zdraví a vdavek, ale například i ukrytých pokladů. Barborky, větvičky ovocných stromů, které se řezaly na svátek svaté Barbory, pokud do Vánoc rozkvetly, přinášely štěstí a svobodným dívkám předpovídaly svatbu. Na svátek svaté Lucie bylo možné pomocí magického rituálu rozpoznat čarodějnice, ale třeba také zjistit jméno vyvoleného ženicha.

Až budete zapalovat svíčku na adventním věnci, vzpomeňte si, že už v dobách římských Saturnálií bylo zvykem darovat světlo svíce. Odedávna symbolicky nahrazovalo slunce, jež nám právě v těchto dnech tolik chybí.